Z malé vesnice do velkého světa. Pejšová o životě v USA i nových vzorech

Mění adresu v zámořské PWHL, nově bude hájit barvy San Jose. Obránkyně české hokejové reprezentace Daniela Pejšová má za sebou pestré měsíce. V národním týmu si zvyká na herní systém nového trenéra Briana Idalského a neskrývá nejvyšší ambice. „Určitý potenciál na to porážet Ameriku a Kanadu v týmu je, teď je to jenom na nás,“ říká.

Už máte za sebou první tréninky pod novým hlavním koučem. Jak se na ledě cítíte a jak se vám zamlouvá systém, který chce do týmu zavést?
„Od prvního tréninku se to hodně zvedlo. Náš hlavní trenér se nový systém snaží vždycky zakomponovat do každého tréninku, což je super. Děláme tam i hodně her, aby se to pak projevilo na ledě. Mně se tento systém líbí, některé věci jsme ostatně dělaly už minulý rok v Bostonu, takže jsem s tím tak nějak seznámená.“

A jaká je v kabině zatím atmosféra?
„My tady máme skvělou atmosféru vždycky. Hodně se bavíme, a jakmile vlezeme na led, makáme na sto procent, zatímco mimo led si to užíváme. Samozřejmě že je každý trenér jiný, ale jak pod Carlou MacLeod, tak teď jsem se cítila super.“

Nový kouč se netají velkými ambicemi, chce více konkurovat Kanadě a Americe. Jak toho podle vás docílit a co vy osobně na to říkáte?
„Potenciál v tomto týmu určitě je a teď je to jenom na nás, jak budeme makat a jak se tomu budeme věnovat. Od těch úspěchů, co jsme měly na mistrovství světa v letech 2022 a 2023, už to tady tak nějak visí ve vzduchu. Přemýšlíme, kdy to přijde, a myslím si, že už se k tomu blížíme. Všechno je to součást jednoho procesu a doufám, že nás tato cesta k cíli brzo dovede.“

Hrála v tom roli i komunikace?
„Určitě, komunikace mezi hráčem a trenérem je velice důležitá, protože obě strany vědí, na čem jsou, a pak je jednodušší spolupracovat.“

Co konkrétně po vás trenér na trénincích chce a jak vypadá herní plán?
„Každý trenér má jiný styl. Určitě ještě nemáme celý playbook, ale myslím si, že to jde zatím dobře.“

Pomáhá vám v tomto směřování i fakt, že už spousta z vás hraje v zámořské profesionální lize PWHL?
„To je určitě velká výhoda. Proti holkám, které hrají za americký nebo kanadský nároďák i za ty lepší evropské týmy, se v lize běžně potkáváme. Hrajeme s nimi i proti nim, takže víme, co očekávat. Už tam není takový ten strach nebo přehnaný respekt, hrozně nám to pomáhá.“

Nadcházející mistrovství světa se hraje v netradičně brzkém termínu. Je to pro vás zkomplikování přípravy, nebo naopak výhoda?
„Myslím si, že sportovci se vždycky musí přizpůsobit dané situaci, takhle to během kariéry prostě chodí. Děláme všechno pro to, abychom se přizpůsobily a předvedly na mistrovství ten nejlepší výkon.“

Po letech v Bostonu jsem potřebovala změnu. Ze San Jose mám zatím super pocit.

Významná změna vás čeká i v klubové kariéře, stěhujete se do San Jose. Jak k celému přestupu došlo?
„V rámci expanze se do naší ligy přidaly čtyři nové týmy a jedním z nich bylo právě San Jose. Kontaktovali mě během procesu. Ačkoliv jsem měla v Bostonu ještě smlouvu na příští rok, měla jsem možnost přejít. Zdálo se mi to jako hodně zajímavá nabídka, a tak jsem se rozhodla přestěhovat do Kalifornie.“

Čím vás zástupci nového klubu přesvědčili a co vás na této výzvě nejvíc láká?
„Asi to hezké počasí! (smích) Ne, potřebovala jsem už po několika letech v Bostonu nějakou změnu. Mám z toho zatím super pocit, hrozně se na novou sezonu těším a uvidíme, jak to půjde.“

Jak s odstupem hodnotíte roky strávené v Bostonu?
„První sezona mi moc nevyšla, bylo to přece jen něco nového a neměla jsem ještě žádné zkušenosti se severoamerickým hokejem. Vzala jsem to tak, jak to bylo, a prostě jsem bojovala dál. Minulá sezona už byla o hodně lepší, dostala jsem o mnoho více prostoru. Byla to součást procesu a doufám, že příští sezóna bude ještě lepší. Na menší led i jiný styl hokeje proti nejlepším hráčkám světa si člověk prostě musí zvyknout.“

A jak se vám v Bostonu žilo mimo stadion?
„Boston jsem si hrozně zamilovala, je to krásné město a moc jsem si to tam užila. Měly jsme tam i super partu, což také pomohlo. Na čas strávený v Bostonu budu vzpomínat hodně dlouho, ale už se těším, až si udělám nové vzpomínky v Kalifornii.“

Uvědomujete si někdy, jaká je to cesta – dostat se ze Střelnice v Krušných horách až do nejlepší ženské hokejové ligy světa?
„Člověk to někdy ani nevnímá, ale pak si říkám, že je to prostě super. Ze Střelnice, z takové malé vesničky v Krušných horách, se dostat až k tomu, že můžu říct, že část roku bydlím v Americe... Je to skvělé a jsem za to hrozně vděčná.“

Mnoho mladých hokejistek vás dnes bere jako vzory a i díky vám věří, že to mohou dotáhnout až do profesionálního hokeje. Jak tento fakt vnímáte?
„Je to příjemné a je to pro nás ta největší pocta. My jsme takové vzory, když jsme začínaly, moc neměly. Když jsme v létě na kempu s malými holčičkami a ty nám říkají, jak na nás koukaly třeba na mistrovství v Dánsku a že kvůli nám začaly hrát hokej, tak to je asi ten nejlepší pocit, jaký z hokeje můžeme mít.“