Ondro, první sezona za oceánem, jaká byla po hokejové i osobní stránce?

"Myslím si, že mi zámořský hokej sedl. Jsem rád, že jsem to tam šel zkusit a přijal tuto výzvu. Splnila moje očekávání, takže jsem spokojený a teď se budu snažit jenom zlepšovat. Po osobní stránce je život v Kanadě zajímavý. Mentalita lidí a celkově to, jak se tam chovají, jak se baví a usmívají, mi k srdci přirostla. Hodně jsem si to tam oblíbil."

V zámořských soutěžích bývá hodně cítit tvrdá konkurence. Jak jste ji vnímal ve svém týmu, kde s vámi působilo několik draftovaných hráčů?

"U nás byla konkurence také velká, ale ne tak obrovská, jak se o ní povídá. Určitě jsme mezi sebou soutěžili, kdo bude hrát přesilovky nebo oslabení, ale měli jsme skvělého trenéra, který nás tam protočil všechny. Kdo byl nejlepší, ten zkrátka hrál. Hlavně jsme ale byli super parta. Každý den jsme trávili spolu, hodně jsme si povídali a na tripech byla vždycky sranda. S kluky jsme si psali, všem to přejeme a uvidíme, kdo se v NHL prosadí nejdříve."

V týmu jste působil jako jediný Čech. Nechyběl vám parťák ze stejné země, s nímž byste sdílel podobnou mentalitu?

"Někdy i ano, ale na druhou stranu jsem byl rád, že tam nikdo česky mluvící nebyl. Nutilo mě to mluvit anglicky, díky čemuž jsem se v jazyce hodně zdokonalil. V tomto směru to bylo super. Občas mi ale ta klasická česká kabina nebo možnost popovídat si s Čechem chyběla. S ostatními Evropany jsme sice občas drželi spolu a někdy si postěžovali, že v Evropě se věci dělají tak a v Kanadě zase onak, ale s kanadskými spoluhráči jsme nebyli nijak oddělení. Kluci nás hned vzali pod křídla a fungovali jsme všichni dohromady."

Do Kanady jste odcházel z Pardubic. Jak náročný byl přechod na užší kluziště a celková aklimatizace?

"Ze začátku to bylo těžší. Zvyknout si na menší hřiště a celkově na život pryč od rodiny, daleko v neznámu, kde jsem nikoho neznal, dalo práci. Myslím si však, že jsem se na tamní styl adaptoval rychle a sedl mi. Na menším kluzišti se ukázaly mé přednosti v bruslení - díky menším rozměrům jsem všude stíhal ještě lépe než doma. Určitě jsem si zdokonalil i rychlejší rozhodování, protože hokej je tam bleskovější. Mému stylu pomohlo, že mám všechno blíž."

Ukázal vám zámořský styl naopak i nějaké slabiny, na kterých musíte v budoucnu nejvíce zapracovat?

"Určitě musím zapracovat na osobních soubojích. V Kanadě je to na malém hřišti hodně o nich, takže vedení osobního souboje je pro mě priorita. A ještě musím zlepšit střelbu. Vždycky jsem se cítil spíše jako nahrávač, který sbírá hlavně asistence, ale v této sezoně se mi v útočném pásmu pravidelně otevíral prostor. Většinou to vyplynulo ze situace, kdy jsem se schoval útočníkovi za záda a spoluhráč mě našel, takže jsem se ocital sám před brankářem nebo v předbrankovém prostoru. Letos z toho bylo deset gólů. Nějak jsem se rozstřílel a doufám, že mi to vydrží i nadále."

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Mládežnický hokej (@mladeznicky_hokej)

Draftovalo vás Colorado, jak blízko je pro vás v tuto chvíli posun do AHL nebo podpis nováčkovské smlouvy?

"Draft mi samozřejmě dodal sebevědomí, ale teď je pro mě nejdůležitější nesoustředit se na věci okolo. Musím se plně zaměřit na další sezonu v Kanadě, abych ji odehrál ještě lépe než tu uplynulou, protože v týmu dál zůstávám. Myslím si, že až potom by se mohlo něco řešit, dávám tomu tak dvě sezony. Teď musím hlavně nejvíc makat, abych si o tu šanci mohl jasně říct."

Aktuálně polykáte dávky na kempu reprezentace do 20 let v Chomutově. Jak zvládáte nepopulární letní přípravu?

"Skoro nikdo ji nemá rád, to je pravda. Ale dělat se musí, protože právě v tomto období se jako hráči můžeme nejvíce posunout jak silově, tak rychlostně. Nesmí se to zanedbat. Občas je sice těžké se motivovat, ale stoprocentně to stojí za to. Po skončení klubové sezony sice na led moc nechodím, raději si od hokeje odpočinu a nabírám sílu v posilovně, abych po návratu na led viděl posun. Celkově jsem absolvoval jen asi deset tréninků na ledě."

V Chomutově se s dvacítkou připravujete teprve pár dní. Jak si sedá nově tvořící se tým pod vedením trenéra Tomajka?

"Pohoda v kabině je, ale stále se spíše poznáváme. My mladší ještě neznáme všechny kluky a oni zase neznají nás. První dny byly takové oťukávací, ale už teď vidím, že to směřuje správným směrem a věřím, že si to sedne. Výhodou je, že pan Tomajko přešel od osmnáctky, takže víme, co od sebe navzájem čekat. Máme za sebou individuální pohovory a je super, že nás trenéři znají. Na prvních společných trénincích, i když máme dvoufázové dávky a nástupy na led jsou náročnější, se zaměřujeme hlavně na taktiku a napadání, aby nás realizační tým pořádně poznal."

Už devatenáctého července vás ve Finsku čeká první turnaj. S čím do něj půjdete a jakou roli v týmu očekáváte?

"Těším se moc, přece jenom zápas jsme už nějaký ten pátek nehráli, takže to bude super. Žádná velká očekávání ale nemám, trenéři nám sami říkali, že tento tréninkový kemp a turnaj poslouží hlavně k tomu, aby nás poznali. Co se týče mé role, jsem typ hráče, který se dokáže podřídit týmu. Splním jakékoliv úkoly, které mi trenéři dají, bude to čistě na nich. Kdybych si mohl sám vybrat, samozřejmě bych chtěl tu nejvyšší pozici, tedy hrát přesilovky i oslabení. To ale nemůže hrát každý, dostanou se na ně jen ti nejlepší. Uvidíme, jak se to vyvine."