Nicméně zároveň dodává, že obecná odpověď na otázku "co je lepší" neexistuje. "Když tam někdo bude mít roli, bude hrát minuty, bude hrát rychlý hokej na malém hřišti, ať jde," říká. "Já to nikomu nechci rozmlouvat. Musí to ale mít hlavu a patu. Jenom se tam vydat a jezdit jako turista nestačí."

Že je zájem o české talenty velký, dokládají i poslední statistiky. Při CHL Import Draftu v červenci 2025 vedlo Česko všechny země s rekordními 35 vybranými hráči. Byl to historicky nejvyšší počet a vůbec první ročník draftu se třemi koly poté, co kanadské soutěže zvýšily limit cizinců ze dvou na tři. Draftování přitom zdaleka neznamená automatický odchod, a ještě méně automatický úspěch; reálně v minulé sezoně ve třech soutěžích CHL nastoupila kolem padesáti Čechů, drtivá většina z nich na západě Kanady ve Western Hockey League.

Nedvěd v té souvislosti připomíná ročník, který se podle něj stal odstrašujícím případem. "Z vlastní zkušenosti z předchozích let vím, že tam odešli masově. Po letní medaili na Hlinka Gretzky Cupu to byl vyloženě exodus, odešlo čtrnáct, patnáct hráčů. Polovina z nich pak nehrála, a to byl základ i neúspěchu, který přišel na mistrovství světa," vysvětluje.

Hráči podle něj cestovali po Severní Americe autobusem, neměli zápasové vytížení a zároveň netrénovali. Konkrétní jméno uvádět nechce, případ ale dokresluje, jak rychle se to může otočit: jeden hráč odjel na trojzápasový trip, v prvním utkání odehrál pět minut a dva zápasy nehrál vůbec. "Vrátili se po pěti dnech, kdy najezdili tisíce kilometrů, a trenér vyhlásil dvoudenní volno, ať si kluci vyčistí hlavy a věnují se škole. Ten hráč se ještě ptal, jestli může po čtyřech dnech bez ledu jít trénovat, ale dostal volno jako ostatní, takže nebyl týden na ledě." Výsledek byl podle trenéra smutný: "Kluk, který byl na Hlinkovi jeden z klíčových hráčů, byl pak na mistrovství světa jen stínem."

Druhou misku vah ale Nedvěd nepodceňuje a setrvání v Česku rozhodně nepovažuje za krok zpátky. "Ten program je tady dobrý. Trénuje se v klubech, akademie jsou řízené a kontrolované svazem, takže se tam výborně trénuje," říká. "A zápasy? Když je hráč reprezentant, vytížení tady určitě dostane. Touhle cestou se dá jít taky." Jeho závěr je proto vědomě nevyhraněný: "Obě cesty jsou OK. Ale musí si to každý zvážit sám, co je pro něj to správné."

Že návrat ze zámoří není prohra, ostatně ukazují i konkrétní příběhy z posledních sezon. Obránce Matteo Kočí, dvojnásobný bronzový medailista z mistrovství světa juniorů, se po dvou letech ve WHL vrátil do Karlových Varů a naskočil do extraligy. Podobnou cestu zvolil útočník Vojtěch Port, jenž po třech sezonách za oceánem zakotvil ve Vítkovicích, nebo Adam Titlbach, ten po třech ročnících ve Vancouver Giants podepsal v Plzni.