A-tým: Z Floridy rovnou do národního týmu. Alscher krotí trému a vyhlíží MS

Dvaadvacetiletý obránce Marek Alscher zažívá parádní hokejový rok. Po čtyřech startech v NHL a veřejné pochvale od Paula Maurice se hlásí v národním týmu, aby se popral o domácí šampionát. „Moje ego to trochu nahřálo,“ usmívá se urostlý bek, který v zámoří dozrál v defenzivní jistotu.

Marek Alscher není typem hráče, který by o sobě vytruboval do světa velkohubá prohlášení. Přesto se v jeho hlase mísí zdravé sebevědomí s pokorou někoho, kdo si musel cestu do nejslavnější ligy světa tvrdě vydřít přes farmu v Charlotte. Právě tam si ho trenéři Panthers vyhlédli v závěru sezony a hodili doNHL. Výsledek? Čtyři zápasy a slova uznání od Paula Maurice, která v hokejovém světě mají váhu zlata. „Bylo příjemné slyšet, jak chválí mou hru. Od takových osobností je to super. Určitě mi to zvedlo sebevědomí, navíc se mi splnil sen,“ přiznává Alscher.

Ještě, než stačil vstřebat nováčkovské kolečko v NHL, přišel další telefonát. Tentokrát z české reprezentace. Pro Alschera to byla jasná volba. Společně s parťákem Mikulášem Hovorkou, se kterým se ještě před pár dny viděl v kabině AHL, vyrazil směr Praha. „To bylo neuvěřitelné! Pokaždé, když můžu hrát za reprezentaci, je to něco výjimečného. Neváhal jsem ani chvilku, navíc jsem si trenéra Rulíka oblíbil“ vypráví.

Méně Gudase, více Mikkoly

V zámoří o něm začínají mluvit jako o „novém Radku Gudasovi“. Spoluhráči v AHL ho k českému říznému bekovi často přirovnávají, ale Alscher sám vidí svůj ideál jinde. Míří spíše na styl finského pořízka Nika Mikkoly. „Jako Gudy? Asi až tak ne,“ culí se. „Spíš se koukám na styl Mikkoly, který nedává tak obrovské hity, ale dohraje každý souboj, nenechá nikoho jen tak To je směr, kterým chci jít. Můžu hrát tvrdě a rozhodně to plánuju předvést.“

Cesta k tomuto hernímu projevu ale nebyla přímočará. Na farmě v Charlotte si Alscher prošel fázemi, kdy se ocitl i na tribuně. Bojoval především s vlastní nevyrovnaností. „Mým největším problémem byla konzistence. Hrál jsem zápasy, kdy jsem si říkal, že na NHL mám, a pak přišly i výkyvy. Bylo to složité,“ popisuje upřímně období, kdy pochyboval, zda šance nahoře vůbec přijde. Zlom nastal po Vánocích, kdy se jeho výkony ustálily a on dokázal, že je připravený. „Když si pak obléknete dres Floridy, řeknete si, že to stálo za to.“

Tréma jako hnací motor

Před debutem v národním áčku očekává mírné chvění v žaludku, ale už ví, jak s ním naložit. Psychická odolnost je téma, na kterém v posledním roce intenzivně pracoval. „I tak trému před debutem očekávám, ale neleknu se jí. Jde o to mít v hlavě myšlenku, že jdu zápas oddřít, ale taky si ho užít. Do toho stadia je potřeba dojít,“ vysvětluje svůj recept na klidnou hlavu před startem turnaje ve Švédsku.

Zda se probojuje až do finální nominace, zatím neřeší. Věří ale, že jeho aktuální forma i zkušenost z NHL mu mohou otevřít dveře, které se ještě před rokem zdály být pevně zavřené. „Že to přišlo teď, z toho jsem byl hodně překvapený a zároveň vděčný. Nedával jsem si žádné datumy nebo termíny, kdy se co má stát. Teď jsem tady a dám do toho všechno. Uvidím, co z toho vyjde,“ uzavírá.