Pohybová gramotnost na prvním místě. Proč hokej dává dětem všestranný základ?

V nejmladších věkových kategoriích nejde o to vytvořit z malého dítěte co nejrychleji hotového hokejistu. Hlavním cílem hokejových tréninků je totiž rozvoj celkové pohybové gramotnosti a všestrannosti, která vytváří pevný základ využitelný v jakémkoliv jiném sportu i v běžném životě.

Sportovní příprava nejmenších dětí na zimních stadionech zdaleka neprobíhá jen na ledové ploše. Šéftrenér mládeže Trutnova René Mach popisuje, jak vypadá první kontakt dětí s klubem a jaké základy se jim trenéři snaží vštípit. „Když k nám dítě přijde, snažíme se ho nejdříve naučit základní pohyb na ledě, tedy bezpečné padání a vstávání. Zároveň se věnujeme všestrannému pohybovému rozvoji a propojujeme více sportů najednou,“ vysvětluje Mach.

Poměr lední plochy a všeobecného tělocviku je u předškoláků a nejmladších školáků vyrovnaný. Trutnovští benjamínci mají týdně dva tréninky na ledě po jedné hodině a k tomu hodinu suché přípravy v tělocvičně. „Dá se říct, že je to poměrově velmi podobné. U nás v klubu radíme rodičům a snažíme se o to, aby s nimi co nejvíce sportovali i doma,“ dodává Mach s tím, že na suchu učí děti nejprve základy práce s hokejkou bez bruslí a pak zařazují různé pohybové hry jako fotbal či basketbal.

Právě všestrannost a rozvoj široké škály dovedností je podle odborníků tím, co z hokeje dělá skvělý odrazový můstek pro cokoliv dalšího. Děti, které se naučí koordinaci v hokejovém prostředí, z toho profitují napříč všemi odvětvími. „Všestranné základy jsou velice důležité. Čím lépe děti ovládají více sportů, tím snáze se jim dovednosti propojují. Jelikož je hokej velmi komplexní, je klíčové, aby toho uměly co nejvíce,“ zdůrazňuje trutnovský šéftrenér. Zároveň varuje před brzkým zužováním zaměření jen na jediný sport. „Brzká specializace na hokej není dobrá. Do vrcholového sportu potom samozřejmě patří, ale nebyl bych zastáncem toho s ní začínat dříve než v kategorii starších žáků.“

Budování všestranného základu mělo v tuzemském sportovním prostředí hlubokou tradici a dovednosti z jiných disciplín hokejistům znatelně pomáhají. „Ideální je, kdyby kluci dělali i plavání. V kombinaci s ledním hokejem je výborné i po zdravotní stránce. Měli by umět jezdit na kole, kopnout do míče nebo hodit na koš. To je ta všestrannost, kterou nám celý svět vždycky záviděl,“ připomíná Zdeněk Poul, dlouholetý podporovatel a činovník klubu.

A co když se dítě po pár letech rozhodne hokejovou výstroj pověsit na hřebík a zkusit jinou cestu? Žádné předchozí úsilí nepřijde vniveč. Zkušenosti získané na ledě i v tělocvičně jsou snadno přenositelné. „Minimálně získají cennou zkušenost s kolektivem. Naučí se v něm pracovat i vycházet s ostatními. Navíc si odnesou dovednosti využitelné v dalších sportech, ať už jde o práci s hokejkou ve florbale, nebo o bruslení na kolečkových bruslích,“ objasňuje Mach.

Kromě samotné fyzické zdatnosti dává týmový sport dětem základní společenské návyky, spoluzodpovědnost a smysl pro spolupráci. „Sport děti profiluje pro společenský i rodinný život. Hokej je týmová hra, jste součástí jednoho celku, umíte něco navíc a odevzdáváte to ve prospěch týmu. Vždycky jsem měl větší radost z krásné hokejové akce s myšlenkou než z individuálního sóla. Lední hokej je pro formování jednotlivce ve společnosti nesmírně důležitý,“ vyzdvihuje Poul.

Pohybová průprava z domova či jiných kroužků bývá na ledě okamžitě znát. Trenéři většinou na prvních trénincích bezpečně poznají, kterým dětem se rodiče aktivně věnují. I případné začátečnické manko však lze pravidelným a pestrým cvičením dohnat. „Rozdíly se určitě mažou, je to individuální. Znám děti, které začaly v pozdějším věku a po třech letech na ledě jsou na tom velmi dobře. Chceme především to, aby si děti odnesly co nejvíce do života a aby to nebylo jen o hokeji,“ shrnuje Mach hlavní filozofii práce s nejmenšími.