Všestrannost je základ! Útočník Jakub Lauko vzpomíná na dětství plné sportu

Na ledě platí za dravého útočníka s obrovským nasazením, své první sportovní krůčky ale spojil s celou řadou různých odvětví. Reprezentační útočník Jakub Lauko navštívil v rámci tradiční náborové akce Týden hokeje malé naděje v Hlinsku, kterým předal své zkušenosti i rady do začátků. „Se sportem jsem trávil celé dětství a myslím, že je pro děti klíčové vyzkoušet si všechno možné. Hokej jim pak do života dá základní disciplínu i respekt k ostatním,“ říká odchovanec chomutovského hokeje.

Kdy jsi začínal s hokejem? Byla to tvoje jediná volba, nebo ses věnoval i jiným sportům?
„Dělal jsem všechno možné. Hrál jsem fotbal, u toho tenis. S klukama, se kterými jsem vyrůstal, jsme hráli basketbal, baseball... zkrátka všechno, co bylo a co šlo. Takže hokej určitě nebyl mou jedinou volbou, i když odmalinka to byl sport číslo jedna.“

Myslíš si, že je dobře, aby si dítě vyzkoušelo více sportů?
„Stoprocentně si myslím, že je to určitě dobře. Aby děti měly od každého kousek a získaly základy ze všeho, ať už jde o basketbal nebo fotbal, naučit se kopat, házet i koordinaci pohybu. To platí i pro další odvětví, jako je gymnastika. Já třeba miluju řecko-římský i klasický zápas, sám ho provozuju a trénuju s klukama, takže to je jedna z věcí, které bych určitě doporučoval. Je v tom obsažené všechno. Určitě bych nezůstával jen u jednoho sportu nebo u hokeje, hrál bych všechno, co jde. A nemusí to být ani na nějaké závodní úrovni, jde zkrátka o to ten sport dělat.“

Myslíš si, že i hokej je dobrý sport, který dá dětem správný základ do života, i kdyby se mu nevěnovaly celý život a během dětství přešly na jiný sport?
„Hokej je hodně specifický pohyb, takže si myslím, že určitě dá dobrý základ po fyzické stránce. Do dalších sportů je to dobrá průprava, ale jak říkám, je to dost specifické. Při fotbale nebo basketbalu toho z hokeje moc nevyužiješ, ale fyzická a koordinační stránka ti určitě pomůže.“

Čím u tebe hokej nakonec vyhrál?
„Byl to pro mě zkrátka sport číslo jedna. Nikdy to nebylo tak, že bych byl do hraní tlačený. I přesto, že táta působil u hokeje od mých dětských let, začal u něj přibližně ve stejném roce, kdy jsem se narodil, nikdy mě do ničeho nenutil. Ale bylo vidět, že na hokej mám asi největší talent. Bavilo mě to, trávil jsem tím celé dětství i díky tomu, že u toho byl táta. Byl to zkrátka sport číslo jedna.“

Co podle tebe hokej naučí děti nejvíce do života?
„Určitě základní disciplínu. Jdeš do kolektivu, naučíš se v něm fungovat a pracovat. Když hrajete zápasy, musíte dodržovat pravidla, stejně jako se umět chovat v kabině. Pomůže ti to v chování a v respektování pravidel. Když pak hrajete se staršími, máte trenéry nebo vidíte starší kluky, vede tě to k respektu. Za mě to tak alespoň bylo, byl jsem k tomu vedený. Určitě získáš úctu ke sportu i ke starším osobám, jako je trenér nebo rozhodčí.“