Škola života na ledě i v kabině. Proč hokej vychovává děti pro reálný svět?

Hokej není jen bruslení, střelba a přihrávka. Pro nejmenší děti je kabina a týmové prostředí především skvělou školou života, která je učí samostatnosti, disciplíně i fungování v kolektivu. Pravidelný trénink spolu s rozvojem dalších sportů buduje všestrannou fyzickou zdatnost a dává dětem základ, ze kterého budou čerpat celý život - ať už z nich vyrostou profesionální hokejisté, nebo se vydají úplně jinou cestou.

Raná specializace dětem spíše škodí a pro správný rozvoj těla i pohybové koordinace potřebují vyzkoušet co nejširší paletu sportů. Předseda Pardubického krajského svazu ledního hokeje Vladimír Martinec k tomu říká: "Pokud bude hrát jenom hokej, tak bude umět možná hokej, ale tím bude všechno. A pak mu dáte balón, aby si šel kopnout, a on se ukopne a zlomí si nohu," říká hokejová legenda a předseda Pardubického krajského svazu ledního hokeje Vladimír Martinec. On sám pak vzpomíná, jak v dětství přes léto běhal po lesích, hrál fotbal, volejbal i ping-pong a na led vyrazil až ve chvíli, kdy v listopadu zamrzl rybník.

Význam pravidelného pohybu zdůrazňuje i starosta Hlinska Miroslav Krčil. V době, kdy děti tráví spoustu času u obrazovek, jsou klubové tréninky a akce typu Pojď hrát hokej ideální cestou, jak je vrátit k přirozeným návykům. "Pohyb je základ zdraví. Naše generace ještě pamatuje, když jsme lezli po stromech a po klepačích na koberce na sídlišti. To dnešní generace už moc nedělá, ale díky těmto akcím dostávají pohyb zase pod kůži, a to je jedině dobře," přikyvuje Krčil.

Vedle fyzické kondice má hokejový klub obrovskou výchovnou roli, protože děti se v kabině postupně učí fungovat bez servisu rodičů. Šéftrenér hlinecké mládeže Jaroslav Plíšek vysvětluje, že v klubu vedou malé hokejisty k základním návykům - od sprchování po tréninku až po péči o vlastní výstroj. Na nástěnce mají vyfoceno, jak vypadá vzorně uklizené místo, a pokud někdo nepořádek přehlédne, místo trestů na ledě nastupuje jiná metoda. "Napíšou mi například maličkou esej o tom, proč by mělo být místo uklizené," usmívá se Plíšek.

Kolektivní sport navíc přirozeně brousí přehnané ego a učí potlačit sama sebe ve prospěch týmu, což třeba Martinec považuje za klíčový vklad do dospělého života. „V kolektivu se musí každý ten čas trošku podřídit a ustoupit, udělat něco pro tým. A to už je takový základ pro další život,“ zdůrazňuje. Děti si v šatně budují silná přátelství, učí se respektu k soupeřům i dospělým a poznávají, že i porážka je jen užitečná lekce do další práce.

V týmu se navíc najde místo i pro ty stydlivější. "Nikoho nevylučujeme. Naopak jim dáme důležitou funkci pro tým, aby se podíleli na jeho chodu a cítili se dobře," dodává Plíšek na závěr.