Erbanová chce posunout nároďák: Všechno nasávám jako houba, je to super!

„Hokej je moje první láska,“ říká bývalá elitní rychlobruslařka Karolína Erbanová. Před lety musela zvolit ovál, protože ženský hokej u nás v podstatě neměl budoucnost. Dnes se ale kruh uzavírá. Bronzová olympijská medailistka působí jako asistentka u reprezentace žen a do nové role dává všechno. V rozhovoru popisuje, jak saje trenérské poznatky jako houba i v čem spočívá její práce u národního týmu.

Jak si užíváte reprezentační sraz v roli asistentky trenéra?

„Hrozně moc! U národního áčka jsem poprvé, je tu nový realizační tým i trochu jiný přístup. Nasávám plno nových věcí.“

V čem se ten přístup liší?

„Každý hlavní trenér má svou vizi. Je vidět, že Brian sledoval hru českého týmu už za Carly MacLeod, takže se na to snaží navázat, ale zároveň buduje vlastní identitu. Něco zůstalo, něco je nové a holky se adaptují skvěle.“

Jak se v nové roli u národního týmu cítíte vy osobně?

„Chci se toho co nejvíc naučit. Brian s Ivem tvoří skvělé duo a věřím, že nám to pomůže propojit a posunout i mládežnické reprezentace U18 a U16. Snažím se všechno nasávat jako houba. Je skvělé být přímo na špičce ledovce ženského hokeje.“

Co přesně od vás hlavně trenéři vyžadují?

„Prvotní plán byl, abych se vedle nich učila. Zároveň ale chtěli mě i druhého asistenta Pavla Arnošta dostat do pozice, kdy budeme s holkami hodně komunikovat a aktivně se zapojíme do drilů. Abychom tu nebyli jen od posouvání kotoučů.“

Logicky se nabízí pilování bruslení. Bude to vaše hlavní agenda?

„To se nabízí, ale detailnímu bruslení se věnujeme spíš u mládežnických kategorií. Na téhle úrovni už chceme každou minutu využít pro herní situace a taktiky, kterých je dost a potřebujeme je do hráček dostat opakováním. Na ryzí bruslařský trénink tu takový prostor není.“

Představuje tedy hokej váš nový hlavně životní směr?

„Určitě. Věnuji se mu nejčastěji jako individuální trenérka zaměřená na efektivitu bruslení a pohyb. K tomu mám přesah k šestnáctkám a teď jsem u áčka. Bruslařskou stránku mám přečtenou, ale týmovost a herní systémy jsou pro mě nové oblasti. Snažím se to všechno propojit v jeden komplexní celek.“

Vidíte se v budoucnu i v roli hlavní trenérky?

„Když se mě lidi před závody ptali, na jakou medaili si věřím, odpovídala jsem stejně: to se nedá předpovědět. Teď jsem tady, baví mě to, mám jasný úkol a chci se učit. Život přináší různé výzvy, tak uvidíme, co přijde. Hlavní je, že mě to naplňuje a můžu být u hokeje.“

V čem je pro vás tahle práce nejzábavnější? Na oválu jste byla většinou sama, tady je kolem vás početný tým…

„Z pohledu trenéra je úžasné, kolik lidí tu máte kolem sebe. V realizačním týmu je nás asi sedmnáct a někdy máme problém se přes den vůbec potkat, jak má každý své povinnosti. Ale pro mě je to obrovsky cenné. V Nizozemsku jsem byla hodně samotářská, kdežto tady držíme pospolu, trenéři mezi sebe člověka hned přijmou, funguje tu skvělý štáb i kustodi. S řadou holek se znám z šestnáctek nebo ještě z ledu, když jsem sama hrála. I po sociální stránce je to skvělé.“

Učíte se i od zahraničních kolegů?

„Je to super příležitost. Upřímně mě překvapilo, jak skvěle mě Brian s Ivem vzali. Kdykoliv za nimi můžu přijít před tréninkem i během něj. I když zrovna řídí dril, najdou si chvilku a odpoví mi na cokoliv. Přitom jsou u týmu také noví a mají toho plné brýle, takže si jejich přístupu moc vážím.“