VTM: Kluci se prezentovali velmi dobře, projekt má za sebou dobrý ročník, říká Razým

Projekt Výchovy talentované mládeže (VTM) uzavřel další sezonu, jejímž vrcholem byl mezinárodní turnaj v rakouském Salcburku. Mladí čeští hokejisté do 15 let tam změřili síly v první velké zahraniční konfrontaci. Až na závěrečný výpadek proti domácí akademii předváděli skvělý ofenzivní hokej. Jak se rodila nominace po příbramském kempu a co všechno turnaj odhalil, popisuje šéf projektu Milan Razým.

Pane Razýme, než se přesuneme do Rakouska, mohl byste ještě jednou shrnout ten finálový víkend v Příbrami, který samotnému turnaji předcházel?

Byl to tradiční výběr na konec sezony. Po krajských turnajích se sjeli kluci ze skupin Západ, Střed a Východ. Byli strašně natěšení a měli obrovský elán, každý se chtěl pochopitelně probojovat co nejdál. Samotná utkání měla velkou kvalitu. Bylo na nich krásně vidět, jak vyrovnaný ročník letos máme, protože každý výběr dokázal jeden zápas vyhrát.

Jak následně probíhalo to pověstné „síto“ a skládání finální nominace?

S trenéry jsme vybírali hráče do druhého dne, kdy se počet z pětačtyřiceti zúžil na třicet, tedy na dva výběry po patnácti. Těch 30 kluků pak hrálo další dvě utkání. Udělali jsme takový „trade“, že si trenéři vytrejdovali brankáře, obránce a útočníky tak, aby se zachovaly posty. Zase vznikla dvě vyrovnaná mužstva. Po těchto zápasech jsme udělali konečný výběr dvaceti hráčů a dvou gólmanů, kteří odjeli do Salcburku.

Chyběl vám někdo z těch, které byste jinak nominovali?

Ano, z té původní široké nominace nám chybělo deset kluků. Čtyři už byli povoláni na akci šestnáctky, tři hráli finále extraligy dorostu za Spartu a Pardubice a další tři se bohužel museli ze zdravotních důvodů omluvit.

Rozhodovali jste o finální nominaci jen na základě toho víkendu v Příbrami, nebo hrálo roli delší sledování? Byly mezi trenéry nějaké dohady?

Nominaci jsme zakládali na celoročním sledování, na bodování extraligy U15 a u některých už i dorostenecké extraligy. Měli jsme nominační schůzku v Praze, kde trenéři přednesli své návrhy. Já jsem přidal výsledky pozorování z mistrovství republiky krajů, kde hráče hodnotilo hned jedenáct trenérů. Bylo to tedy naprosto transparentní, nevybíral to jeden nebo dva lidé, ale tým deseti až patnácti lidí. Kde jsme byli na vážkách, tam jsme diskutovali a nakonec o kandidátech hlasovali.

Když se přesuneme do Salcburku, turnaj začal výhrou 5:2 nad německou patnáctkou. Jak se první mezinárodní zkouška rodila?

Německá patnáctka dovednostně vypadala velmi dobře. Na našich klukách se v prvním zápase projevila trošičku nervozita. Museli jsme je upozorňovat, aby dodržovali součinnost na ledě. Nakonec jsme je ale přehráli, přestříleli a zaslouženě zvítězili.

Následovala demolice výběru Bavorska v poměru 10:2...

Tam to bylo ještě markantnější, bavorský výběr byl asi nejslabší na turnaji. Nicméně v těchto dvou utkáních, a dá se říct, že i s těmi Slováky, jsme ukázali daleko lepší fyzickou připravenost. Myslím, že kluci jsou z klubů dobře trénovaní.

Zmiňujete Slovensko, které jste porazili 5:2. Jak náročný to byl duel?

Slováci den předtím porazili domácí Salcburk v prodloužení, což byl velmi pěkný zápas. Očekávali jsme tedy obrovskou kvalitu, která se na ledě také projevila. Z našich kluků už ale po těch dvou dnech opadla nervozita. Myslím si, že právě proti Slovensku jsme hráli vůbec nejlepší hokej a podali jsme ten nejlepší možný výkon. Všichni zaslouží velkou pochvalu.

Turnaj ale skončil porážkou 1:6 od domácí akademie Red Bullu. Co se v tom utkání stalo?

Na Salcburk jsme se speciálně připravovali, pomáhal nám trenér Liberce Lukáš Pabiška, který je dobře zná. Utkání ale začalo dost specificky. Soupeř přišel pozdě na nástup a dostal hned dvě minuty. Místo aby to byla naše výhoda, stala se z toho výhoda pro ně. V té naší první přesilovce jsme inkasovali z úniku, brzy přidali druhý gól a my jsme první třetinu odehráli velmi špatně. Nevím, jestli to byl přílišný respekt, ale nepovedlo se to. Sice jsme pak hru srovnali a chvílemi byli i lepší, ale prosadili jsme se střelecky jen jednou a soupeř si to suverénně pohlídal.

Byla znát jejich větší sehranost, vzhledem k tomu, že jsou v akademii pohromadě celý rok?

Jednak měli tuto výhodu, takže součinnost jejich formací byla velmi znát. Hráli velmi kvalitně a porazili nás zcela zaslouženě. Já si ale myslím, že to bylo spíše o hlavě, že jsme do toho prostě dobře nenastoupili. Kdybychom byli fyzicky unavení, ze začátku bychom stačili a upadali až na konci. Ale bylo to přesně naopak. Klukům jsme říkali, aby si z toho vzali obrovské ponaučení. Nikdy nevíte, jestli se zápas rozhodne v první nebo poslední minutě. Musíte být připraveni celých šedesát minut.

Jak na vás kluci působili mimo led? Byl to pro ně přece jen první zahraniční sraz.

Stanovili jsme si nějaká pravidla. V akademii mají zakázané telefony a musí se sundávat čepice, což naši kluci absolutně respektovali. Mimo led se chovali velmi dobře. Snažili jsme se udržovat pořádek v kabině i mimo ni, protože když ho nemáte mimo led, nemáte ho ani na něm. Byli naprosto disciplinovaní a plnili to, co jsme po nich chtěli. Jsou velmi vnímaví, dělali jsme i videa z každého zápasu a oni se chtěli zlepšovat.

Když celou sezonu v projektu VTM zbilancujete, panuje s odvedenou prací spokojenost?

Probíhá to každoročně přibližně stejně. Pro kluky je to zkrátka vrcholný turnaj a myslím si, že měl vynikající úroveň i kvalitu. Herní i dovednostní úroveň kluků navíc neustále postupuje nahoru. Ten herní posun mezi zářím a dubnem je na nich neskutečně vidět. Pokrok tam zkrátka je, a to je přesně ten pravý smysl nejen projektu VTM, ale i celé výchovy hráčů v akademiích.