Upřímně jsme moc neměli prostor na přípravu. Utkání se Slovenskem, které jsme odehráli až v samotném dějišti, bylo naše letos vůbec první. Nebyla možnost zkusit si různé herní situace a vidět holky naživo. Měli jsme jeden kemp v říjnu, kde to nebylo úplně o systému. Chybí nám mezinárodní zápasy, tohle byla taková první konfrontace. Měli jsme pak s Martinem Cimrmanem čtyři tréninky na to, abychom tým připravili a mělo to nějakou štábní kulturu.

Jak jste byl spokojen s přístupem vašich svěřenkyň během těch pár přípravných dnů? S jakými pocity jste odjeli na Slovensko?

Byli jsme spokojeni. Pro spoustu holek šlo o úplnou premiéru, spousta z nich se asi ještě nesetkala s tím, co jsme po nich chtěli. Zejména šlo o určité herní principy, protože mezinárodní hokej už se nedá hrát rozlítaně nahoru dolů. Logicky se to pod kůži dostává trošku pomaleji, i proto jsme to dělali vždy s citem. Vyhodnotili jsme si, co potřebujeme nejvíc, aby holky hrály sebevědomě a na puku. I za cenu chyb jsme po nich chtěli, aby neodpalovaly kotouče a řešily situace kontrolovaně. Nějakým způsobem se nám to povedlo, ale je zde samozřejmě velká spousta věcí, na kterých potřebujeme dál pracovat.

První souboj jste odehráli proti domácím Slovenkám. Jak se holky s premiérou popasovaly?

Z naší strany to byl super zápas. Přistoupili jsme k tomu velmi dobře. Musím smeknout před Slovenkami, protože nás hodně potrápily. Ne úplně herně, ale pořád za námi chodily, nedávaly nám žádný prostor na to, co jsme si mysleli, že mít budeme. Jsem rád, že se ženský mezinárodní hokej zvedá, protože už to nebylo takové jednoznačné, jako to bývalo minulé roky. Výsledek mohl být vyšší, spoustu šancí jsme neproměnili. Tvořili jsme jich dost, ale v zakončení jsme se trápili.

Poté vás čekal souboj proti Polsku. Jak hodnotíte toto utkání? A zvládly se hráčky vypořádat s tím, že hrají proti věkově starším?

Tohle byla naprosto upřímně úplná katastrofa. Vůbec se nám to nepovedlo, a to z důvodu, který se občas stává. Přizpůsobili jsme se tempu toho druhého týmu, ačkoliv jsme před zápasem přesně na tuhle věc apelovali. Polovinu zápasu jsme nebyli schopni ničeho, byla to pro holky dobrá škola. Viděly, že my musíme stále určovat tempo hry a nepřizpůsobovat se soupeři. Od půlky se tomu alespoň dalo zase říkat hokej, ale jinak to bylo trápení. Holky samy pochopily, že to takhle hrát úplně nejde.

Závěrečný duel s Maďarskem byl třetím zápasem ve třech dnech. Projevila se už ke konci na hráčkách únava?

Maďaři začali hodně investovat do sportu, včetně ženského hokeje, takže se hodně zvedají. My jsme si mimo led vyříkali, co se nám v předchozím utkání nepovedlo a zase šlo o parádní výkon z naší strany. Samozřejmě, že holky vnímají, že hrají proti starším, ale je to jen o hlavě. Potom samy v první třetině zjistily, že s nimi můžeme normálně hrát. Za trenéry musím říct, že je super, když můžeme hrát tyhle zápasy, kde to není po první třetině 5:0. Nás to pořád nutilo hrát to, co chceme a čemu jsme věřili, že nás dovede k vítězství.

Turnaj jste celkově ovládli. Za co tým pochválit a kde hledat prostor ke zlepšení?

Navážu na to, co jsem říkal. Proti Slovensku a Maďarsku tam holky vložily opravdu celé srdce, bojovnost a chtíč. Polsko byl totální výpadek, který opravdu dobrý nebyl. V této kategorii se pořád učíme, máme k dispozici hráčky, které se dostávají do situací, v nichž se doposud neocitly. Samy potom vidí, jaká je úroveň zápasů tuzemských ženských soutěží a mezinárodního hokeje. Jedna věc nás trápí napříč kategoriemi, protože to zmiňoval i kolega Dušan Andrašovský. My potřebujeme, aby byly holky daleko lépe fyzicky připravené. Pokud to do nich nedostaneme, bude nám to v budoucnu dělat velké problémy. Ženský hokej se zvedá, každá země jde nahoru a nesmíme usnout na vavřínech.

S jakým vzkazem jste se s hráčkami rozloučili?

Jako na každém kempu, dali jsme jim k dispozici kontakty na celý trenérský štáb včetně kondičních koučů. Chceme holkám pomoct a jsme jim k dispozici. Snažíme se s nimi i v průběhu sezony komunikovat a dávat jim podněty k tomu, na čem pracovat. Vždy je to tak, že se je snažíme motivovat. Přeci jen většina z nich má 13 nebo 14 let, některé o rok starší. Musíme se na to proto koukat trošku s nadhledem, a ne tím nejpřísnějším okem. Je ale potřeba, pokud máme skvělé hráčky vychovávat i dál, je do té práce mimo reprezentace nutit, aby byly připravené na ty případné akce.

Výsledky a produktivita českého týmu:

úvodní foto: Denisa Huťková